Spánková paralýza se řadí mezi spánkové poruchy. Jedná se o stav, při kterém se člověk nemůže hýbat, křičet nebo jakkoli jednat, protože jeho tělo je paralyzováno. Děje se to v době, kdy jedinec právě usíná nebo se probouzí. Tělo spí, ale mysl už je částečně bdělá. V tomto stavu člověk ještě stále nedokáže rozlišit sen od skutečné reality.
Spánková paralýza a antidepresiva
Tento hrůzný stav u bývá často doprovázen děsivými halucinacemi, na které trpící člověk nemůže nijak reagovat. Mohou být sluchové či zrakové. Jedinci, kteří mají zrakové přeludy, vidí často temné postavy, které se na ně mohou jen dívat, útočit nebo sedět. Při sluchových přeludech lidé slyší šramocení, otevírání dveří, kroky a další děsivé zvuky. Mnozí zažívají kombinace těchto halucinací. Jedince, kteří právě prožívají spánkovou poruchu, neposlouchají ruce, nohy ani jejich vlastní hlas. Pro ně je patrně nejhorší to, že se v tom děsivém stavu plném přeludů nemohou probudit, pohnout, a tudíž utéci nebo si zavolat o pomoc. Mají umožněno jen mrkat víčky a dýchat, což je samo o sobě velmi děsivé.
Spánková paralýza u někoho může trvat jen pár minut, ale u jiného třeba až několik hodin.
Pokud se tato noční můra někomu často opakuje, může ho dovést v reálném životě až k psychickým potížím. Takoví jedinci se pochopitelně bojí usnout, jejich spánek je kvůli strachu často přerušován. Některým z postižených lidí se nevyhnou ani úzkosti nebo začínající deprese i za bílého dne. Nemalé množství jedinců, kteří opakovaně trpí spánkovou paralýzou, konzumuje antidepresiva.
Jak je možné, že se člověk ocitne v spánkové paralýze?
Spánková paralýza probíhá tehdy, když se nám zdají sny, tedy v REM fázi. Ta je charakteristická rychlým pohybem očí. Během ní mozek funguje, ale tělo spí. Neschopnost pohybu během spánku způsobují některé chemické látky v mozku. A to z toho důvodu, abychom během snění zůstávali v klidu na posteli namísto pobíhání po místnosti. Pokud se během této fáze náhle vzbudíme, mozek si nadále bude myslet, že spíme. V tuto chvíli se ocitáme v paralýze.
K noční hrůze jsou nejnáchylnější mladí
Spánkovou paralýzu alespoň jednou za život prožije zhruba osm procent lidí. Nejvíce postihuje dospívající a mladé jedince. Dále ty, kteří už nějakou psychickou poruchou trpí. Děsivý stav se může objevit i jen ze zcela běžných podnětů. Velké vyčerpání, nepravidelný spánek, dlouhodobý stres nebo spaní na zádech. Vězte ale, že výše zmíněné faktory nejsou vždy rozhodující. Paralýza může v noci přepadnout kohokoliv, bez ohledu na věk a další faktory.
Jak se zbavit spánkové paralýzy?
Pokud se spánková paralýza objeví u člověka jen párkrát za život, není potřeba vyhledávat žádnou lékařskou pomoc. Stačí jen dodržovat několik kroků, které zamezí jejímu opakovanému příchodu.
- Důležitý je pravidelný a dostatečně dlouhý spánek. To znamená sedm až osm hodin denně.
- Držet se dále od velkého stresu. Některým lidem pomáhá, když se před spaním uklidní a usínají s čistou hlavou.
- Nespat v poloze na zádech, ale vybrat si jinou spací polohu. Velké množství lidí přiznalo, že měli spánkovou paralýzu vždy, když usínali na zádech.
- Neusínat s vysoko vystlanými polštáři.
- Neusínat v pokoji samostatně. Druhý člověk vždy dodá jedinci alespoň malý pocit bezpečí.
Pokud se ale spánková paralýza objevuje často, je vhodné navštívit odborníka. Léčba víceméně spočívá v tom, že psycholog či psychiatr pomůže trpícímu jedinci se s touto nepříjemnou poruchou vyrovnat či ji nějakým způsobem ovlivnit a zbavit se jí. Případně pokud je to možné, přijít na příčinu těchto stavů a poté ji odstranit.
Nevědecké vysvětlení spánkové paralýzy
Dokud se spánková paralýza nedala vysvětlit vědecky, lidé si ji vykládali různými způsoby. Zhruba kolem sedmnáctého století si velká část Evropy odůvodnila tento stav tím, že na trpící jedince působí čarodějnice. Sedí člověku na hrudi a snaží se ho během spánku udusit.
V Africe spánkovou paralýzu označovali za čarodějnici, která usedá na záda trpícího a snaží se mu opakovaně vyrážet dech
Řekové si mysleli, že lidi napadá zlý duch, který na sebe bere zvířecí podobu. Ten si sedl oběti na hrudník, začal jí brát hlas a dusit. Japonci zase věřili v bytost jménem Kanašibari, která chodí mučit lidi ve spánku. Turci tuto temnou osobu nazývali Karabasan. V Newfoundlandu napadala lidi ježibaba, které říkali Old Hag. Útočila na ně ve spánku a oni se nemohli bránit.
Spánková paralýza se také často spojuje s existencí mimozemšťanů. Mnozí dnes věří tomu, že osoby z jiné planety se s námi pomocí spánkové paralýzy snaží navázat kontakt. Pokud jsou mimozemské únosy lidí pravdivé, vždy se dějí jen ve spánku.
Existenci spánkové paralýzy dokazují i některá umělecká díla. Švýcarský malíř Henry Fuseli maloval obrazy s touto temnou tematikou, nejspíš proto, že jí sám trpěl. Stvořil velmi známý obraz s názvem Noční můra, kde temná bytost sedí na hrudi trpícího jedince a dusí ho. Dalším umělcem, který něco podobného zažil, byl Hieronymus Bosch.
Příběhy lidí, kteří zažili spánkovou paralýzu na vlastní kůži:
Sofie: Svoji první spánkovou paralýzu jsem zažila v době svého zkouškového období na univerzitě. Vzbudila jsem se s pocitem, že se dusím. Moje postel mě doslova pohlcovala dovnitř. Zpanikařila jsem, zrychlil se mi tep a nemohla jsem pohnout jediným svalem na svém těle. Když jsem si uvědomila, že se nemůžu bránit, zhoršovalo se to. Nakonec jsem se vzbudila. Byla to pro mě velká úleva.
Viktorie: Mám dvě zkušenosti se spánkovou paralýzou. Poprvé jsem procitla a viděla, jak k mé posteli přicházejí různé tváře. Neměly žádná těla, takže to pro mě bylo velmi děsivé. Moje druhá zkušenost byla podobně strašidelná. Viděla jsem muže, který se krčil u mé postele a měl na sobě kostkovanou košili. Snažila jsem se pohnout, chtěla jsem utéct, ale nešlo to. Mohla jsem jen mrkat očima. Nikdy v životě se mi tak zběsile víčka nehýbala. Celá ta situace trvala asi minutu, ale mně to připadalo jako celá věčnost.
Richard: Čas od času mě zastihne spánková paralýza. Nikdy ale nezapomenu na tu nejhorší z nich. Spal jsem se svým přítelem v hotelu. Usnul jsem jednoduše, ale procitl jsem s pocitem nemožnosti dýchat. Křičel jsem, snažil jsem se pohnout. Po chvíli to pominulo. Sedl jsem si na postel a chystal jsem se to sdělit svému příteli, jenže on mě začal škrtit. Konečně jsem se probudil a zjistil, že partner spí a že nic z toho nebylo skutečné, ačkoliv jsem si to myslel.
