Tohle musíte vidět! Nejdřív jsme si Norilsk chtěli nafotit sami, ale předběhla nás Elena Chernyshova. Rozhodla se obětovat rok svého života a věnovat ho tomuto industriálnímu skvostu. Cenu World Press Photo nám tak vyfoukla jen o kousek, ale my jsme rádi. Zbyde nám tak trochu peněz na Chorvatsko a Bali. A především zůstaneme zdraví!
FAKTA O PEKLE:
Místo nikoho:
3000 km od Moskvy (4 hodiny letu)
400 km za severním polárním kruhem
175 000 obyvatel
Nápravný tábor:
Jako oficiální doba založení se uvádí rok 1935, kdy se Norilsk stal centrem Norillagu, “nápravně pracovního tábora”. Od roku 2001 je vstup pro cizince zakázán. Stejně jako do dalších 42 měst v Rusku.
Norilsk je znečištěnější než Černobyl. Nevedou tam žádné pozemní cesty. Jste odříznutí od světa, bez možnosti jen tak sednout do auta a odjet.
Žádné cesty:
Žádná pozemní přístupová cesta
Přístup jen letecky nebo po řece Jenisej (od června do září).
Mráz a sníh na každý den:
Průměrná teplota: -9°C
Teplota občas klesá pod -50°C a do toho fouká vítr
280 dní v roce je mráz
130 dní jsou sněhové bouře
244 dní v roce leží sníh
Město leží na plošině Putorana, v oblasti věčně zmrzlé půdy.
Insomnie na každý den:
Polární noc: 45 dní
Polární den: 68 dní
Centrum novodobé Ruské zlatokopecké horečky je město, kam je od roku 2001 zakázán vstup cizincům. Stejně jako do dalších 42 měst v Rusku.
Extrémní těžba:
Největší producent niklu, palladia a platiny na světě (300 000 tun niklu ročně).
Špína a hnus:
7. nejznečištěnější město planety (předstihl i Černobyl). Nejznečištěnější město Ruska.
2 000 000 tun emisí oxidu siřičitého ročně, stejně jako celá Francie.
4 000 000 tun emisí těžkých kovů ročně.
V okruhu 30 kilometrů je tundra naprosto mrtvá.
V okruhu 50 kilometrů je koncetrace těžkých kovů životu nebezpečná.
Lidé se zde dožívají v průměru o 10 let méně než ve zbytku Ruska.
Jediné spojení s Ruskem a zbytkem světa je po vodě a vzduchem. Navíc extrémní teploty dovolují využití těchto tras jedině při relativně dobrém počasí. Místní zbytku světa říkají Kontinent. Několik kilometrů místní železnice do přístavu Dudinka je jen pro vytěžené suroviny. Pokračují lodí přes severní moře. V létě od června do září se otevírá ještě jižní cesta na řece Jenisej, která spojuje Norilsk s Krasnojalskem. Právě po téhle cestě, známé jako cesta smrti, kdysi putovali za Stalinovy éry do Gulagu v Norilsku tisíce vězňů.
175 300 obyvatel. Toto důlní město – továrna má bohužel jediný důvod k existenci. Těžbu. Jde o jeden z největších metarulgických nalezišť na světě a Norilsk je tak velice významným hráčem na poli hutního průmyslu. Do státní kasy přispívá 2 % HDP Ruska.
Norilsku, Talnachu a Kajerkanu. Leží v radiusu 30 km od sebe. Města jsou navzájem spojena cestami.
…pracujících v naprosto nelidských podmínkách. Expedice geologa Urvantseva objevila na začátku 20. století bohaté zásoby niklu, mědi a kobaltu. V roce 1936 začíná tehdejší SSSR stavět jeden z největších metalurgických komplexů na světě. Během 20 let se tady vystřídalo kolem 600 tisíc vězňů a tisíce přišly o život. Na fotce jsou ruiny Domu kultury, ve kterém se scházeli ti co přežili. A byli to oni, kdo nakonec zůstali a stali se původními obyvateli města. To oni postavili v roce 1956 část Gulagu stojícího blízko otevřeného dolu Medvedij.
Anna Vasilijevna Vigus (na fotce 88 let). Ve zdejším gulagu strávila 10 let. V 19 letech byla oddělena od svojí rodiny, odvedena z vesnice na Ukrajině a poslána na polární kruh. Provinila se tím, že jako jedna z mála přežila invazi německých vojsk na její rodnou ves, což v očích Sovětů znamenalo jasnou kolaboraci. Podílela se na stavbě jedné z hlavních cest Norilska. Po propuštění ve věku 29 let již nikam neodešla. Na Ukrajině přišla o všechno co měla, a tak zůstala. Vyprávěla, že jedinou jejich zábavou v Gulagu byl zpěv. Dcera Anny je učitelkou hudby. První vnuk zpívá v opeře. Druhý hraje v rockové kapele.
To je největší světový producent niklu a palladia. I přes těžké podnebí továrna funguje nonstop a je prioritou, aby se práce nezastavila ani na minutu.
Jejich délka je dohromady 800 km a to v hloubkách od 500 do 2000 m.
Právě jeho spalováním vzniká energie potřebná k jeho nepřetržitému provozu. Vzduch je doslova prošpikován jedovatými plyny. Práce bez pomoci dýchacích masek nebo hadic napojených na kyslíkové bomby by nebyl možný. Kompenzací jsou 3 měsíce dovolené a odchod do důchodu ve 45 letech.
Každý rok tu do vzduchu vychrlí 2 miliony tun emisí. To je asi 11 tun na každého obyvatele. Jediné město tak stojí za 1 % emisí celého světa! Do vzduchu však neuniká jen oxid siřičitý, ale i částice těžkých kovů. Za vším stojí zastaralé technologie. Více než 200 dní v roce dosahují měření maximálních hodnot. V následujících letech chce město celkovou produkci emisí 2,5krát snížit. I kdyby se to povedlo, vzduch bude stále smrtící.
Teplý vzduch nedovolí jedům utéct dál do atmosféry a všechny zplodiny tak zůstávají nad městem. Objekty továren jsou navíc postaveny tak, že je jedno jakým směrem a kam fouká nebo nefouká. Exhalace se na město valí ze všech stran.
To znamená o 20 let méně než je světový průměr.
Plány na stavbu města, které vznikly v roce 1940 projektovali přímo vězni. Jejich hlavní myšlenka byla vytvořit ideální město s jednoduchým logistickým systémem. Zatímco většina původních budov ještě nese znaky Stalinovy architektury, novější objekty už ukazují éru SSSR v 60. letech a Norilsk je tak lemován velkým množstvím nám tak známých paneláků. Většina zdí je po celý rok zmrzlá. Přesto, že většina budov byla vystavena na pilířích, které měly objekty ochránit před množstvím sněhové pokrývky, která tu často dosáhne až několika metrů, časem se ukázalo, že právě tento moment způsobil narušení jejich statiky. Lidé museli začít paneláky postupně opouštět.
Výstavba nových domů byla zahájena pár let před pádem SSSR. S příchodem Perestrojky byla ale nadobro zastavena. K nefunkčním panelákům přibyly další skanzeny, protože domy od té doby zůstaly tak, jak je dělníci opustili. Jejich demolici ale brání obrovské náklady, které srovnání těchto objektů se zemí v těchto extrémních podmínkách představuje. Budovy byly navíc paradoxně již stavěny tak, aby vydržely a neopakovaly se chyby z minula. Mají tak velmi dobré základy a postarat se o jejich stržení není jen tak.
Navzdory své prosperitě čelí město problémům s údržbou budov. Nekvalitní kanalizace a úniky teplé vody způsobují i rozmrzání svrchních vrstev permafrostu.
Lidé se do práce sjíždějí až ze 30 km vzdálených míst. Provoz továrny je nepřetržitý a díky tomu byl vybudován velmi propracovaný transportní systém autobusů. Ty vyrážejí na cestu vždy v konvoji, aby v případě porouchání některého z vozů, mohli lidé přesednout ihned jinam a jejich svoz do práce nebyl nijak ohrožen.
Důvodem, proč stojí budovy na první pohled, tak nesmyslně nalepené na sobě, nebyla momentální pomatenost architekta, ale naopak jeho snaha poskytnout na tomto místě, kde se věčně prohání ostrý studený vítr, lidem alespoň trochu místa, kde nefouká.
Polární noc jsou dny, kdy slunce nepřesáhne horizont a město je ponořeno na 2 měsíce do tmy. Od konce listopadu do konce ledna. Lidské tělo se na takovéto prostředí nedokáže adaptovat. Přestane se vytvářet hormon melatonin. Nedostatek melatoninu způsobí vymizení fáze hlubokého spánku, vede k vyčerpání nervového systému, k podráždění, únavě a depresi. Většina bytů je vybavena UV lampami a světly simulujícími denní světlo. Zatímco venku není zeleň vůbec žádná, za zdmi bytů se ukrývají prostory připomínající zmenšené botanické zahrady.
Nejlepší cesta jak bojovat s důsledky polární noci je nadopovat tělo světlem. Právě tady byla v padesátých odzkoušena metoda luminoterapie. Dnes tu už funguje dostatečná síť solárií, která jsou díky levným cenám dostupná všem.
Jedna z nejlepších cest, jak se alespoň trochu adaptovat na extrémní zimu, je otužování. Norilsk se tak pyšní vyhlášeným otužovacím klubem. Členové se hromadně schází a organizují pravidelné koupání v ledových dírách. Lidé přicházejí plavat i když teplota klesne na -40°C. K zahřátí jim slouží maličkaté sauny, kterými je celé okolí těchto “koupališť” poseté a které jsou vyhřívány párou z továren.
V Rusku koluje mýtus o bohatství místních a o tom, že se koupají ve zlatě. Průměrné platy se ale pohybují v rozmezí 1100 dolarů (25 000 korun). Odměna těch, kteří přímo nepracují v dolech, je zhruba poloviční. Cena života v Norilsku je navíc mnohem nákladnější než v jiných regionech Ruska. Za takových podmínek by město normálně už jistě řada lidí opustila. Jenže jízdenka odsud může vyjít až na 100 tisíc dolarů.
Aktiróvka je magické slovo školáků. Nostalgický výraz pro ty, kteří tady prožívají celé dětství, a kterým kruté mrazy nedovolují chodit do školy. Často zůstávají sami doma a úkoly jim chodí od učitelů v SMS.
Sport je osvědčený způsob, jak zůstat v extrémních podmínkách zdravý. Mnoho šampionů v plavání, krasobruslení, gymnastice i lyžování pochází právě odsud. Město nabízí nespočet sportovních možností. Jsou tu plavecké stadiony, tělocvičny, fotbalové hřiště i zimní kluziště. Vyniknout v nějaké disciplíně je jednou z mála šancí, jak se z Norilsku dostat. Je nepsaným pravidlem, že pokud se vám to nepovede do dovršení studií a musíte jít pracovat, naskytne se vám další šance na změnu až v důchodu. Tedy pokud se ho dožijete.
Panuje tu absolutní izolace. Ani na víkend nemáte možnost opustit město. Jednou měsíčně otevírá své brány jediný klub ve městě. Byl vytvořen a provozuje ho místní nadšenec, který tak mladým poskytl jedinou šanci, jak se společně s ostatními bavit a dostat se na chvilku ven mezi vrstevníky.
V polárních dnech naopak slunce za horizont nezapadá. V Norilsku je to od konce května do konce července. Lidé okamžitě dělají všechno proto, aby si tohoto období užili naplno. Venku jsou do pozdních “večerních” hodin. Teplota tu v těchto dnech dosahuje příjemných 25-30°C. Kolem 3 hodiny ráno, působí spící Norilsk trochu jako město duchů. Na světlo si nikdo nestěžuje a hltá s radostí každý paprsek. Jejich byty tak nejsou vybaveny žádnými roletami, aby prostory uvnitř jakkoli zastínily.
Místní musí ujít 30 km, aby se dostali do volné tundry. A to jen dva měsíce v roce. Dolgo jezero je od Norilska jenom kousek a pomyslně odděluje pracovní zónu města od té civilní. Chladící systém, který je nainstalován kolem celého jezera, jemně rozprašuje vodu chlazenou větrem a je velice oblíbenou atrakcí.
Každý rok se oslavuje příchod léta slavností pod širým nebem. Na 3 dny vyrazí do tundry a pořádají závody na kánoích. Na fotce je tým Pionýři naší doby, kteří si dělají snídani den před soutěží.
