AXA Patalie.cz Patalie.cz pojistka proti nudě
f

Odebírejte náš newsletter

Nic to nestojí a už vám nikdy neuteče žádný prima článek.

hledat

Emoce do práce patří. Ale jak s nimi zacházet?

V práci strávíme průměrně 90 tisíc hodin našeho života. Neříkáme to, aby se vám dneska hůř usínalo. Chceme tím naznačit, že každé pracoviště a všechno, co se na něm děje, stojí za to brát vážně. Je normální, že se s kolegy občas smějeme, občas pláčeme, někdy nám rupnou nervy a někdy nám to celé připadá skoro nesnesitelné. Máme tipy, jak si s emocemi v práci poradit ve zvlášť nepříjemných situacích.

Ať se nám to líbí nebo ne, náročná období – třeba po rozchodu nebo rozvodu, když je někdo blízký nemocný nebo nás trápí nejrůznější neshody – prostě práci nepřejí. Začíná to už v případě krátkodobých problémů, jako když se u snídaně pohádáte s partnerem: odborníci doporučují zvážit, jak si vztek nebo smutek nepřinést do práce. Pokud možno si vzít sick day, pracovat z domova nebo pokud můžete, aspoň na hodinku z kanceláře „vypadnout“ a projít se třeba na čerstvém vzduchu. Jinak hrozí, že se stres bude nabalovat a vám bude hůř a hůř.

Když máte trable… 
My lidi jsme trochu zvláštní: když je toho na nás moc, často se paradoxně trestáme a jsme k sobě o to přísnější. Přitom nejlepším lékem na extrémní stres je přesný opak – být na sebe hodnější. A nestydět se za to. Pamatujte, že vaše psychické zdraví je přednější než zadržování emocí a snaha za každou cenu v zaměstnání podat perfektní výkon.

Zvlášť to platí v případě, že čelíte vleklým, dlouhodobým potížím v osobním životě. Je naprosto v pořádku si o tom promluvit s přímým nadřízeným. Není se čeho bát. „Většina šéfů má pochopení a je schopná vám na chvíli trochu ulevit tak, abyste se mohli vypořádat s problémy v soukromém životě, a přitom se vám nerozpadl ten pracovní,“ radí čtenářům Refinery29 kariérní koučka Jenny Foss.

Přinejmenším společně můžete identifikovat, co je právě teď ve vaší práci důležité a co můžete bezbolestně delegovat na kolegy.

V případě, že vás trápí vážné psychické potíže, ať už se jedná o konkrétní epizodu nebo chronickou záležitost, je to složitější. V ideálním případě by byl každý šéf stejně vstřícný a chápavý, jako by se jednalo o nemoc těla; bohužel tomu tak není vždycky. Univerzální rada asi neexistuje, ale pokud nadřízenému důvěřujete, zkuste si s ním promluvit. Můžete začít zeširoka a vysvětlit mu, že prostě bojujete se zdravotními obtížemi. Však se taky o zdraví jedná. Pokud se cítíte opravdu špatně, rozhodně se nebojte požádat svého obvodního lékaře o neschopenku. Návštěva psychiatra, potažmo psychoterapeuta, by pak měla být samozřejmostí.

Máme v práci Itálii
Dramata, hádky a neshody na pracovišti jsou normální. Jak by nebyly, když se tam dnes a denně setkává různorodá skupina lidí, kteří by se za jiných okolností asi dohromady nedali. Právě rozmanitost názorů a přístupů i určité konflikty, které z toho plynou, můžou být v dobrém týmu konstruktivním nástrojem k dosažení společného cíle. Někdy je to ale docela naopak: máte pocit, že vás šéf šikanuje, kolega nebo kolegyně podkopává vaši práci nebo vás pomlouvá za zády, něčí výtku považujete za přehnanou a jiného člověka byste zase nejradši zabili… Co teď?

Celkovou atmosféru asi šmahem nezměníte, ale můžete začít u sebe.

Zhluboka se nadechněte a podívejte se na své emoce s odstupem. „Když jsme nervózní nebo rozčilení, máme sklon se s nimi až moc identifikovat,“ říká psychoterapeut Ralph De La Rosa. „Prvním krokem ven je oddělit se od dané emoce, říct si: Můj vztek, to nejsem já. Zamyslete se nad tím, jací jste doopravdy. Jaké jsou vaše hodnoty. O co vám skutečně jde.“

„Schopnost rozeznat, přijmout a následně tvarovat vlastní emoce je zásadní jak při prohlubování vztahů s blízkými, tak při posilování vlivu na pracovišti a umění měnit nápady ve výsledky. Díky řadě úspěchů i selhání, které mám za sebou, jsem právě tuhle klíčovou schopnost posílil víc než kteroukoli jinou,“ souhlasí sociolog Joseph Grenny, který se zabývá především vztahy a chováním na pracovišti. Mluví při tom otevřeně o vlastních zkušenostech na pozici nadřízeného: „Když cítím impulz na něco nebo na někoho přecitlivěle zareagovat, uvědomím si svoje pocity a přijmu za ně zodpovědnost. Opakuji si, že to je o mně, ne o dané věci nebo člověku.“

Svůj vztek nebo pocit křivdy jste jakžtakž ovládli, ale celé vám to kazí nesnesitelný spolupracovník? Skoro každý takového má a Ralph De La Rosa má recept, jak se s ním naučit koexistovat. „Přistupujte k němu stejně jako ke svému nejotravnějšímu strýčkovi nebo pravicově založené sestře, se kterými musíte trávit svátky. Nebavte se s nimi o konkrétních detailech a raději se zaměřte na základní cíle, protože právě ty jsou v devíti z deseti případů společné. Ať už je to rovnoprávnost na pracovišti nebo mise celé firmy.“

Že chlapi nebrečí? Chyba!
Aby bylo jasno: nemusíte to vždycky zvládnout. Je normální ztratit kontrolu, zvýšit hlas, prásknout dveřmi nebo se rozplakat. Jenže co potom? Někdy je nejlepší se k situaci už nevracet. V případě, že jste na někoho neprávem nebo přehnaně udeřili, rozhodně je dobré se omluvit, ovšem bez zbytečného vysvětlování nebo výmluv. Pokud jste ale před kolegy neudrželi slzy, omluvu si klidně odpusťte. „Emoce jsou přirozená věc a nikdo by se za ně neměl omlouvat,“ věří HR specialistka Michelle Petrazzuolo a dodává, že pláč před kolegy není selhání, často bývá zcela opodstatněný.

Bohužel to v tomto ohledu zatím mají jednodušší ženy, myslí si odbornice.

Od mužů se očekává, že budou své pocity a reakce více kontrolovat, odmalička ostatně slýchali, že „kluci nepláčou“. Podle Petrazzuolo na to ale mají stejné právo jako jejich kolegyně. „Kdyby byli všichni upřímnější, co se pocitů týče, pomohlo by to mužům, kteří si občas pobrečí, odstranit stigma, a navíc by to změnilo všeobecný pohled na ,feminní‘ projevy, které si mnozí spojují se slabostí.“ Jinými slovy – nebojte se plakat, možná tím zlepšíte život všem.

Lidská psychika je složitá a s tím souvisí i složitost mezilidských vztahů. Čím víc toho o jejích zákoutích víme, tím lépe. Proto jsme pro vás připravili speciální microsite, která se problematice duše a jejích nemocí věnuje. Zajímá vás, jak vnímá svět člověk trpící depresí nebo schizofrenií? Vyzkoušejte simulátory!

#Marie Barvínková

Mohlo by vás také zajímat: Co se děje s tělem, když je pod tlakem? Proč nás tak ničí stres?

 

 

Postarejte se o svou rodinu, dokud můžete.

Život vám může zkomplikovat nejen úraz, ale i delší nemoc. I když si myslíte, že jste jako rybička. Nechte nám své jméno, telefon a profík z pojišťovny AXA se vám brzy ozve.