AXA Patalie.cz Patalie.cz pojistka proti nudě
f

Odebírejte náš newsletter

Nic to nestojí a už vám nikdy neuteče žádný prima článek.

hledat

Dětský tábor bojovníků s leukemií: Nejlepší způsob, jak se vrátit do života

Při vstupu do areálu kláštera Teplá v západních Čechách na vás ihned dýchne historie. A také příroda objímající hradby řeholnické usedlosti. Zpívající ptáci, šum listí a vzdálený smích. Tyhle děti mají ale štěstí! Letní tábor na takovém místě! Jenže na druhý pohled si všimnete, že něco není tak úplně pořádku. Tváře některých vypadají starší, než by měly být. Hustota vlásků je řidší. Vítejte na táboře dětí, které mají krátce po boji s leukemií!

I většina vedoucích na tomhle táboře si v dětství prošla tím, co jejich nynější svěřenci. Uskupení Haima CZ se dalo dohromady v roce 1991. Jeho primárním cílem je pomoc dětem léčeným na Klinice dětské hematologie a onkologie FN Motol. Haima pomáhá nemocnici pořizovat nové přístroje, zasadila se o vznik registru dárců kostní dřeně a banky pupečníkové krve, na kterých stojí překonání leukemie, a každoročně se podílí na Dni dětské onkologie. Ale především se snaží pomáhat dětem, které si prošly léčbou. Každoročně organizují rekondiční pobyty, na kterých pomáhají bývalým pacientům vrátit se do společnosti. Ideálním prostředím je právě tábor.

Jako druhá rodina
Skupinka dětí hraje v blízkosti kostela Zvěstování Páně míčové hry. Opodál si několik holčiček maluje ve stínu stromů obrázky. Po cestě jezdí kluci na koloběžkách a snaží se dělat drifty. Normální předobědová zábava. Hlavnímu vedoucímu téhle party Janu Blodkovi diagnostikovali leukemii v jeho čtrnácti letech. Po úspěšném boji se přidal k tehdy se formujícímu spolku Haima CZ a později se stal jeho předsedou. Táborníci mu neřeknou jinak než Blóďa a berou ho jako velkého kamaráda, stejně jako každého dospělého na táboře. „Beru to tak, že jsou všichni moje děti. Je to má druhá rodina.“ A nejenom proto se celoročně věnuje dobročinnosti. Také mu jde o to, aby se získávaly prostředky pro zlepšování úrovně léčby v České republice a zvýšilo se povědomí o nemoci. „Mnoho lidí se toho bojí. Rakovinu si spojují ihned se smrtí, u dětí s leukemií tomu tak úplně není. Naopak.“

Nejen uzdravit, ale i vrátit do společnosti
Rekondiční pobyt vyžaduje přítomnost specialistů, kdyby se někomu přitížilo. V podstatě si s sebou na tábor vozí takovou malou mobilní ordinaci. Doktor Karel Švojgr působí na Klinice dětské hematologie a onkologie FN Motol a zároveň je aktivním členem spolku a součástí tábora. „Náš cíl není děti jenom uzdravit. Cílem nás všech je, aby děti byly schopné zapojit se zpátky do života. A k tomu slouží náš rekondiční pobyt.“

Každé dítě přítomné doktory zná. Právě oni pomáhali se záchranou jejich životů v nemocnici.

Díky tomu se pro svěřence pobyt stává něčím naprosto výjimečným. Něčím, čemu se těžko dokáže vyrovnat cokoliv jiného. Obzvlášť pro děti, které trpí i Downovým syndromem. „Letos tu máme dva ,downíky‘, kteří by jinde neuspěli,“ říká doktor.

Zbytečný strach rodičů
Zdálo by se, že odloučení od rodiny nesou děti po takovém zážitku mnohem hůře než zdraví jedinci. Ale je to naopak. Strach mají hlavně rodiče. „Stalo se nám na zimním táboře, že se rodiče bez ohlášení přijeli podívat na svého syna. Zrovna v tu chvíli přišel a zeptal se, jestli už končíme s ježděním. Řekl jsem, že ano. Štěpán odjel a svých rodičů si vůbec nevšiml,“ vypráví Švojgr. Vedoucí se snaží o to, aby komunikace s maminkami a tatínky byla co nejmenší. Pobyt má totiž pomoci i jim, aby si vybudovali důvěru v samostatnost potomka. I přesto jsou případy, kdy jeden člen rodiny přítomen naopak být musí. „Pro některé dítě je velice důležité, aby s ním jel jeho sourozenec, který mu daroval kostní dřeň. Ale rozhodně to není samozřejmost, spíše naopak. Ke každému přistupujeme individuálně.“

Jan Blodek alias Blóďa.

Osvědčený systém
I přes pochmurné zážitky dětí sálá ze všech stran tábora radost. Stačí si sednout na louku mezi ně, a ihned budete vytrženi ze světa všedních starostí. Není to pouze zvětšeným požitkem třeba jen z malování, ale především silnou sounáležitostí. „Natálko, bolí tě zase hlava? Pojď si lehnout!“ volá klučina na pochmuřenou holčičku.

Na běžném táboře se účastníci dělí do družstev a soutěží mezi sebou. Snaží se vyhrávat. Přirozeně pak vzniká rivalita. Tady ne.

Družstvo není družstvem, ale rodinou. V každé skupince je vždy jedno z nejstarších dětí na táboře, které představuje rodiče. Všichni se tak učí zodpovědnosti, za ostatní i za sebe, a samostatnosti. Během léčby se totiž povinnosti nemocných přenášejí na rodiče a personál nemocnic.

Tábor jako dovolená
Systém vymyslela před dvaceti čtyřmi lety další důležitá členka spolku Haima CZ – psycholožka Věra Reichlová. „Na oddělení vidím děti ve špatném stavu, opravdu měly mnohdy nakročeno do jiného světa. A teď tady běhají. Výborně spolupracují. Vzájemně se k sobě hezky chovají. Je to úžasné. Pro mě je to dovolená. Dává to velkou energii a hlavně ukazuje smysl práce.“ Pro děti je velice důležité, že tráví čas s ostatními, kteří za sebou mají stejnou zkušenost. Díky tomu si mohou popovídat o zásadním životním zvratu tak, jak by nedokázaly s nikým jiným.

Věk v řešení otázek života a smrti nehraje roli. Tím spíše u pacientů, které léčba dostala až na samou mez.

Kouzlo komunikace
Jedním z takových je i čtyřiadvacetiletý Jára. Při léčbě prošel stavem, kdy jeho tělo přestalo zvládat silné dávky medikace. Dva měsíce strávil v kritickém stavu v nemocnici. Téměř dva týdny na morfiu, v horečkách a dlouhém spánku, ze kterého se nemusel již probudit. Nakonec vyhrál. Poprvé navštívil tábor jako svěřenec. Poslední čtyři roky dojíždí jako vedoucí. Pobyt mu pomohl vrátit se zpět do školního kolektivu a společenského života tak jako třeba Natálce, holčičce s Downovým syndromem. „Prvně tu byla na vozíčku, říkala maximálně dvě tři slova. A teď, po třech letech, tu chodí a reaguje na ostatní děcka. Dokáže s nimi nějakým způsobem komunikovat,“ říká Jára. 

Ráj ve stínu
Tábor se zdá být malým kouskem ráje. Ale tak to ve světě lidí, bohužel, nechodí. I přes to, že většina táborníků má to nejtěžší za sebou, docházejí každý půlrok na kontroly, jestli se rakovina nevrátila. V jakékoliv podobě. Starší pak jednou ročně, do konce svého života. A někdy se stane, že ano. V takových chvílích se minulost opakuje. Souboj je však mnohem těžší než ten první. Děti to vědí. A Jára také: „Nesmí se zapomínat na ty, kteří se sem nemohli dostat. Kteří nemají šanci na tábor už jet, protože to nezvládli. Není dne bez noci a života bez smrti.“

#Jan Uhlík

Mohlo by vás také zajímat: Leukemie: rakovinu dětí umíme léčit!

Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.

Postarejte se o svou rodinu, dokud můžete.

Život vám může zkomplikovat nejen úraz, ale i delší nemoc. I když si myslíte, že jste jako rybička. Nechte nám své jméno, telefon a profík z pojišťovny AXA se vám brzy ozve.

Poskytuji dobrovolně souhlas se zpracováním mých shora uvedených osobních údajů (jméno, příjmení, telefonní číslo) ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb. (dále jen „Zákona“) pro účely marketingových a reklamních aktivit společností Creative Dock s.r.o. a AXA pojišťovna a.s., AXA penzijní fond a.s., AXA životní pojišťovna a.s., AXA investiční společnost a.s., AXA Česká republika s.r.o., AXA ASSISTANCE, s.r.o. a Inter Partner Assistance, organizační složka (dále společně jen „Společnost“), ať už přímo nebo prostřednictvím finančních zprostředkovatelů a smluvních partnerů Společnosti. Souhlas uděluji na dobu následujících 5 let a zároveň potvrzuji, že jsem byl seznámen se svými právy podle §§ 11 a 21 Zákona. (skrýt text)