AXA Patalie.cz Patalie.cz pojistka proti nudě
f

Odebírejte náš newsletter

Nic to nestojí a už vám nikdy neuteče žádný prima článek.

hledat

5 věcí, které vám před prvním půlmaratonem nikdo neřekl

Jedno z  novoročních předsevzetí bývá „začnu běhat“. Pokud platí ještě o měsíc později, může se proměnit na „zaběhnu si nějaký závod“. Česko se za posledních pár let proměnilo v běžecký národ, o nějaký ten závod tak zakopnete na každém kroku.  Běžci-začátečníci si většinou netroufají na maraton a spokojí se s poloviční distancí. I to je výzva, […]

Jedno z  novoročních předsevzetí bývá „začnu běhat“. Pokud platí ještě o měsíc později, může se proměnit na „zaběhnu si nějaký závod“. Česko se za posledních pár let proměnilo v běžecký národ, o nějaký ten závod tak zakopnete na každém kroku. 

Běžci-začátečníci si většinou netroufají na maraton a spokojí se s poloviční distancí. I to je výzva, navíc je to volba s férovým poměrem cena/výkon – za třetinovou námahu dostanete plnou porci zábavy. Platí to zvlášť v případě největších masových běhů, jako jsou pražský půlmaraton nebo další „půlky“ ze série RunCzech. Tu zábavu tvoří nejen davy běžců okolo, ale i fanoušci podél trati.

Pár takových maratonů i půlek už mám za sebou. A když se ohlédnu zpět do doby, kdy jsem se poprvé postavil u Rudolfina na start pražského půlmaratonu, asi bych byl rád, kdyby mi tehdy někdo řekl, co mě čeká. Tak tady to máte.

Dostat se do zázemí bývá noční můra

Organizátoři každý rok píšou, abyste na závod vyrazili s předstihem. Vypadá to ale, že to nikdo nečte. Před vstupem do běžeckého zázemí, kde jsou převlékárny, úschovny oblečení, sprchy, mobilní toalety a spousta dalších nezbytností, je pár desítek minut před závodem dokonalý lidský špunt. Z části proto, že se běžci musejí při vstupu do vyznačeného území prokázat startovním číslem, částečně proto, že je tu spousta zmatených nováčků, kteří nevědí, co dělat dřív – rozcvičit se, pokecat s přáteli na startu, vyfotit si selfíčko s ochrankou u vstupu do zázemí…

 Tip: Pokud jste zvyklí chodit všude tak akorát na čas, zkuste změnit zvyky a vyrazit pro jednou o něco dřív. Oceníte, když se nebudete muset ve stresu prodírat davy, ve spěchu hledat volné místo v převlékárně, svou šatnářku a pak ještě těsně před startovním výstřelem svůj sektor.

Potřeb je hodně, toalet málo

Nervozita před závodem je logická. A stejně logické je, že se vám bude chtít na toaletu. Víc než bývá obvyklé.

„Kadibudek“ je v zázemí poměrně dost, ale běžci jsou v přesile. To znamená, že si budete muset vystát frontu.

Obvykle se nestojí na každou toaletu zvlášť, ale jedna fronta obsluhuje dvě až tři. Pokud nestihnete, co potřebujete, pár „kadibudek“ je i po trase, ale výrazně méně a kvůli tomu jsou fronty delší. Tvoří je především ženy, muže najdete roztroušené hned v prvním větším parčíku. V tom je běh nespravedlivý – muži zvládnou malou potřebu kdekoliv, ženy holt pak musejí být na trati rychlejší, aby stihly vysněný čas…

Tip: Nejdelší fronty bývají u toalet blízko vstupu do zázemí nebo hlavní cesty ke koridorům, občas se tak dají dále od hlavního dění najít dokonce i nevyužité budky – stojí za to si je obšlápnout.

Rozběhávat se? Zbytečné

V každé příručce o běhání se začátečníci dočtou, jak je důležité se před během rozehřát a rozběhat. O masových bězích to neplatí. Pokud v nich tedy nestartujete s Keňany a Etiopany z první řady, případně mistrovského sektoru. Pokusy o rozběhání fungují následovně – poctivě se rozklušete, zahřejete, ve stanovený čas si stoupnete do svého sektoru (většinou v druhé půlce pestrobarevného hada běžců) a – čekáte. Za dalších deset minut ještě pořád čekáte. A za dalších pár minut? Trefa! Čekáte.

Teprve pak se někde vpředu ozve výstřel a z amplionů hraje Smetanova Vltava. Vy nadšeně zatleskáte a – zase čekáte.

Po pár minutách se dav zvolna rozejde, pak zastaví, znovu rozejde. Než se dostanete po výstřelu na start, může to zabrat dalších pět až deset minut. Už chápete?

Tip: Nezbývá než při posouvání se ke startu lehce poposkakovat a zvolit plán B – první dva tři kilometry běžet na pohodu, rozdýchat se a rozehřát, a teprve pak zrychlovat na zvolené tempo.

Předběhne vás kdejaká příšera
Můžete obětovat spoustu času přípravě na závod. Nakoupit si nejlepší možné vybavení. Můžete se cítit silní a v pohodě. A pak vás předběhne nějaký neidentifikovatelný objekt připomínající ufona, od hlavy až po paty zapnutý v zelené kombinéze, případně běžci oblečení jako nevěsta se ženichem, plameňák, medvěd nebo týpek s čápem na hlavě. Je to frustrující.

Počítejte s tím, že vás předběhne kdejaká příšera.

Tip: nenechte se tím zničit – tihle šílenci to zkrátka běží už popatnácté a běžet „normálně“ je pro ně nuda.

Dejte si bacha na schody
Doběhnete do cíle, plácnete si s organizátory, dostanete medaili na krk a přes ramena termofólii, popadnete vodu, pár banánů a pomeranč na posilněnou. Vyzvednete si věci v šatně, převlečete se a vyrazíte domů. Ucítíte únavu v nohách. Nasednete do tramvaje, sednete si a jedete. Tak bacha. Ještě než přijde vaše zastávka, zkontrolujte funkčnost nohou – jakmile jsou chvíli v nečinnosti, mohou ztuhnout a přestat poslouchat. Není pak nic trapnějšího, než vystupovat z tramvaje pozadu, protože to zkrátka jinak nejde.

Tip: domluvte si odvoz a večerní masáž.